Když nás ovládá, bolí to......

Dlouho jsem nepřispěla a ani dnes nepřispěju novým tématem. Možná ale přispěju novým pohledem. Už po několikáté jsem dostala impuls, tak dnes tedy poslechnu. I na jedno stále omílané téma se dá přispět něčím novým a pokud se to téma neustále opakuje, pravděpodobně je to z důležitých důvodů. Třeba kvůli tendenci zapomínat. Přeci jen, lidská paměť je vskutku mizerná.... Proto prosím mějte se mnou trpělivost a buďte prosím shovívaví k tématu, o kterém chci dnes mluvit ze svého úhlu pohledu a z hlubin vlastních pocitů. Děkuji, že mi dáte šanci a upozorňuji, že samozřejmě nikoho nenutím aby se s tím, co píši ztotožňoval, či něco přijímal jako danou pravdu. Chci Vám dát příležitost se prostě jen zamyslet a vstoupit do vlastního nitra, neboť pravda není ukrytá v mém článku, ale v nitru.

Nadpis zní skoro jako dětská hádanka, ale myslím, že odpověď se nabízí téměř sama. Ano opět je to zase o něm. O Egu.....

Dnes velice, převelice populární a stále zviditelňované téma..... Ono si toto téma vlastně tu pozornost zaslouží, neboť my na něj často, převelice často zapomínáme a snadno padáme do jeho pasti. Do spárů negativního stavu člověk padá nejčastěji právě přes Ego. Dnes je již spousty názorů na to, co to vlastně Ego je.... Internet je plný návodů, jak se ho zbavit, či naopak jak se s ním skamarádit, vždyť Ego je dobré, je to "kámoš"..... O Egu je mraky citací, textů, polopravd i nesmyslů. Nepřítelem číslo jedna, který je Egu trnem v oku je POKORA. Pro nás naopak je to spojenec, ochránce a velmi ušlechtilá vlastnost, kterou stojí za to rozvíjet. Pozor, stále ale mluvím pouze o nástroji, ne o žádné modle. Pokora, vděčnost, ocenění, laskavost, a milosrdenství - to vše povznáší a je ku prospěchu nejen nám, ale i ostatním. Pokud tyto vlastnosti ovládnou náš život, směřujeme k pozitivnímu stavu a do náruče našeho jediného, laskavého a milujícího rodiče. Bohužel Ego dovede též zapůsobit chvilkovým pocitem povznesení a to je jednou z nástrah. Jsou to nejčastěji ty pocity, které zažívají lidé hned na začátku svojí duchovní cesty, kdy si uvědomí, že existují věci mimo materiální svět. Je to nástraha od negativního stavu abychom si neuvědomovali, že místo abychom šli dál po správné cestě, vlastně z té správné cesty scházíme. Člověk si v první řadě uvědomí, že tu není kvůli matérii, že jeho život má jistý účel, že není pouhou náhodou, nebo nějakým náhodným fenoménem, že snad možná i plní nějaké poslání a najednou jede opět po špatné koleji aniž by si toho byl vědom..... Z jednoho extrému (těžký materialismus, zarytý ateismus) sklouzne rovnou do extrému druhého - vydá se na stezku "osvíceného" človíčka, který už ví přeci, jak funguje zákon přitažlivosti, jaké myšlenky smí a nesmí mít (čímž je člověk mimochodem nenápadně nabádán k tomu aby přehlížel negativní stav a skutečnost, že v takovém světě žije, neboť se poté člověk bojí, že to negativní tím vlastně přitahuje, tzn. strká hlavu do písku a dělá, že negativní věci neexistují, aneb "dělej, že to neexistuje, nebo že je to dobré a ono to zmizí a odměnou Ti bude perfektní a dokonalý život, hlavně nepíchej do vosího hnízda a neodhaluj ty zrůdnosti...."), také už ví, že aby ve světě panovala rovnováha, musí tady být vždy ke světlé stránce i stránka temná (takže ve skutečnosti v rámci rovnováhy nám neg. stav říká: "milujte i to negativní, vždyť ve skutečnosti je to dobré..., negativní tím pádem neexistuje, je to jen subjektivní pohled, je  to iluze...."), že pokud na sobě bude pilně pracovat, stane se lepším člověkem - lepším, než kdo? A tady se vlastně už ukazuje, kam tím mířím. Nestrefuju se do žádné konkrétní skupiny, to není účelem tohoto článku. Nechci ani nikoho ranit. Právě se pokouším poukázat na práci Ega, které se dovedně rádo skrývá za ušlechtilost a osvícení, za laskavá slova a ušlechtilé pocity a nakonec i za kladné pocity. Člověk má pak jen stěží na začátku svého procitnutí možnost postřehnout, že se vlastně "stal lepším člověkem". Už není ten materialista, ten egoista.... Už je "lepším člověkem".... A tady na řadu nastupuje pojem, ketrý v mnoha článcích nazývají "duchovním Egem". Tady osobně již nerozlišuji Ego vs. duchovní Ego, neboť pořád je to jedno a to samé Ego, které probouzející se lidi táhne zpátky do balastu negativního stavu a žene ho pryč od pokory i skromnosti. Je to pořád ono.... Náš věrný "parťák" ego, prostě jen volí jiné prostředky a jinou taktiku aby nad námi neztratilo kontrolu. A jakmile si malý človíček uvědomí i toto, hned Ego zpozorní a začne hledat taktiku novou... Rozjede nový kolotoč, novou strategii.... Ale pozor! - Ego není někde tam venku mimo nás.... Nehledejte ho venku, hledejte u sebe. Zkusme si prostě při každé příležitosti prozkoumat svoje úmysly, kdo to právě mluví, jedná, cítí, touží.... Jsme to my z hloubi našeho srdce, z naší vlastní přirozenosti a nebo je to ten, který nás odděluje, rozlišuje, ponižuje, povyšuje, srovnává, poměřuje a nelítostně dovede bodnout přímo do hrudi? Proč jednáme, cítíme, mluvíme, toužíme tak, jak toužíme? Je to pro náš vlastní prospěch a nebo je to prostě z principu, že chceme upřímně a z čistoty srdce konnat v zájmu principu aby to bylo správně? Pokud sami budeme svoje úmysly zkoumat, zjistíme z jaké pozice jednáme. Zda-li se necháváme právě vláčet svým egem, nebo jednáme z naší přirozenosti, z našeho nitra, v kterém se ukrývá Nejvyšší pravda, moudrost, láska, jež je naším dědictvím od našeho věčného rodiče. Žijme s egem (ono nám nic jiného zde nezbývá, když je naší součástí tady), ale nenechávejme ho nás ovládat. Pozvěme do našich životů víc pokory, víc vděčnosti, skromnosti, víc lásky i moudrosti (nezaměňovat s vědomostmi! Vědět, neznamená prožít - Ego si rádo hoví ve shromažďování vědomostí....). I když někdy člověk bídně selže, je v jeho vlastním zájmu si to přiznat, vyznat se z takového problému, uvést to v pozornost a chtít z vlastní vůle tu situaci napravit, či změnit - to lze vždy! Všimněte si prosím někdy svých pocitů, když se Ego (nebo ho pojmenujte jak chcete....) ozve.... Když se ozve, bolí to! Například když se nevědomky začnete srovnávat. Pokud je třeba pochválen někdo za stejnou práci, jakou jste odvedli Vy, zatímco Vy jste se pochvaly nedočkali..... Pro někoho je to jako facka, pro někoho ledová sprcha, někdy projede fyzická bolest hrudí i žaludkem.... Proč se to stalo? Co je to za pocity?.... Nu je to bolest, protože Ego kolem sebe kope a křičí. Ten "jájínek" ve Vás to není schopen "unést" (dokonce se tedy nedivte, pokud se cítíte ochromeni, či můžete mít ztěžklé, bolavé nohy - je to pouze souvztažná řeč těla). A co se stalo ve skutečnosti za oponou?..... Inu na tak konkrétním příkladu, pokud to zabolí, že je oceněn někdo za stejnou (a možná Vámi subjektivně lépe odvedenou práci), je to proto, že zde bylo jakékoliv očekávání (pochvaly, ocenění,) a také proto, že došlo ke srovnávání (Vaše Ego analyzuje, čí práce byla jak odvedená, proč byl oceněn ten druhý a Vy ne, či Vás ponižuje a bičuje pocity, že je to tím, že nejste dost dobří....). Nezlobte se ale na Vašeho "Jájínka"/Ego. Vaším úkolem je ho umět dostat pod kontrolu. Uvědomit si, jak pracuje, přiznat si, že je to tak a hledat nápravu sám u sebe. Naučte se i ocenit vše, co dělají druzí lidé, aniž byste se pokoušeli být jimi (nebo jako oni). Vy zaujímáte svoje vlastní neopakovatelné místo, nepotřebujete zaujmout místo kohokoliv jiného. Nepotřebujete žádné z těch zkušeností a prožitků jiných. Máte ty svoje.... Těch si važte a čerpejte z vlastních zkušeností. Ne abyste se stali "lepším člověkem".... Jednoduše pro princip. Pro to abyste byli v souladu s tím, co cítíte uvnitř. Proto, že s Vámi Vaše zážitky a zkušenosti sdílejí zase jiní. Tak jako jiní s Vámi sdílejí to své, sdílíte s jinými to Vaše zase Vy. Není to efektivní ani užitečné, pokud někoho napodobujete, či toužíte po podobných věcech a prožitcích.... Tím by Váš život přišel o ten jedinečný obsah. Kvůli tomu tady nejste. I když Vás Ego dostane sem tam na kolena, postavte se, přiznejte to, změňte se pokud tak budete sami cítit, že to tak chcete. Konec konců, tady, kde jsme teď jsme jen v dočasné kondici. Jsme tu na služební cestě, tak ať jsme se svými výsledky u našeho zhodnocení (posledního soudu) spokojeni. Neubližujme ostatním a neubližujme ani sobě - je to stejný prohřešek..... Doufám, že jsem někomu dala podnět k zamyšlení nad omýlaným tématem, já sama o něm přemýšlím (každou chvilku dostanu lekci z jiné strany) a jak jsem již zmínila - má to svůj důležitý důvod, proč se to téma stále opakuje. Spolu s tímto tématem bych chtěla zmínit, že jde ruku v ruce téma právě pokory vděčnosti, milosrdenství a soucitu s druhými. 

Děkuji jakémukoliv případnému čtenáři za trpělivost i odvahu dočíst do konce a za jeho ctěnou pozornost.

A děkuji za vedení a inspiraci i za obrovskou trpělivost a shovívavost PJK.